Kroj hustopečských měšťanů

Slavnostní kroj v Hustopečích

V roce 2016 zrealizovalo Městské muzeum a galerie Hustopeče svůj dlouhodobější záměr rekonstruovat slavnostní kroj, který zdejší měšťané nosili před rokem 1848. Aby se dosáhlo co nejpůvodnější formy, bylo zapotřebí důkladných příprav a studia.
Hustopečsko bylo do roku 1945 rozhraním dvou etnik: českého a německého. Česká oblast tohoto regionu (tedy zhruba severovýchod-východ-jihovýchod) spadala do národopisné oblasti hanácké Slovácko, která v linii Nikolčice, Uherčice, Vranovice přecházela do oblasti jižního Brněnska (Židlochovicka). Jih (Mikulovsko, Lednicko), jihozápad, západ (linie Mušov-Drnolec-Znojemsko) a severozápad (v linii Mušov-Medlov-Vojkovice-Pravlov) tvořilo německé osídlení. V národopisné literatuře se pro zdejší Němce užívá pojmenování „die Thayner“ (Dyjáci, Podyjáci), úřední označení znělo: „die österreichisch-Deutsche“ (rakouští Němci). Bezprostřední německý výběžek kolem Hustopečí pak tvořily obce Popice, Kurdějov, Starovice a Pouzdřany.
Němci na jižní Moravě nežili samozřejmě v hermeticky uzavřeném prostředí, a zvláště pro Hustopečsko bylo běžné prolínání Němců do českých sídel a naopak. Proto se nelze divit, že kroj zdejších Němců byl v roce 1836 znázorněn na svobodném páru z panství Velké Pavlovice.
U mužů byl v té době kroj tvořen bílou košilí s širokými „spadlými“ rukávy, dlouhým černým kabátem, koženými (vlivem poměštění dlouhými) kalhotami, vysokými botami, vestou s mnoha kovovými knoflíky a černým cylindrem.
Ženský kroj tvořila dlouhá sukně se spodničkami, zástěra z hedvábí nebo leštěného materiálu, kabátek-špenzr z hedvábí, brokátu, žakáru apod. (v zimě z těžkých vlněných látek). Pod kabátkem se nosil těsný živůtek-lajbl se šněrováním a pod ním košile s krátkým rukávem, zdobená výšivkou a krajkou. Na hlavě se nosily vysoké krajkové čepce-krepiny. Součástí kroje byly střevíce s koženou přezkou, bílé punčochy a vyšívaný kapesník Zrušení feudalismu a občanská emancipace odstartovaly i v Hustopečích procesy pronikavých společenských proměn. V roce 1850 se Hustopeče staly okresním městem s jednou z nejrozsáhlejších agend v Rakousku. Město tak rychle ztrácelo venkovský ráz, protože veřejný život ovlivňovalo úřednictvo, které do Hustopečí přišlo z různých končin monarchie. Ve městě se pak i díky tomu rychle prosadily civilní formy oblečení.

   Nová éra s sebou přinesla i nacionalismus, a to nejdříve německý a od počátku 80. let 19. století i český. Zatímco v období před první světovou válkou mělo navrch německé společenství a jeho kultura, vznikem Československa se poměr začal měnit ve prospěch české strany. S nástupem nacismu se však i v Hustopečích vzedmula vlna německého šovinismu, v jejímž důsledku se začal prosazovat i „německý kroj“, který však se zdejší lidovou tradicí neměl nic společného. Ve skutečnosti se jednalo o tzv. krojový styl, který svou inspiraci nacházel v horských (alpských) krojích. U žen ho tvořil dirndl, u mužů krátké kožené kalhoty, lodenové kabátce, vyplétané podkolenky, klobouky-tyroláky apod. Šlo o to, aby se prezentovalo němectví nositele (v krojovém stylu chodil i Adolf Hitler a celý nacistický establishment), nikoliv jeho regionální identita, o jejíž původní oděvní podobě zbyly jen mlhavé představy (na předválečných fotografiích jsou doloženy už jen cylindry, nošené svědky při svatbách, a vonice na kloboucích a klopách, nošené při vojenských odvodech). V této souvislosti lze konstatovat, že obdobná situace panovala i u Němců na Mikulovsku. Nejzachovalejší povědomí o původní kultuře existovalo na Znojemsku, kde se kroj dochoval i na fotografiích z 20. století. Zde pravděpodobně sehrála významnou roli i existence muzea ve Znojmě (bylo založeno v roce 1878), které disponovalo i expozicí s dvojicí figurín v originálním slavnostním kroji.
Pro rekonstrukci staroněmeckého kroje byly důležité ikonografické doklady (Kvaše 1814, Horn 1837) a oděvní součásti, které se dochovaly v Jihomoravském muzeu ve Znojmě, v Etnografickém ústavu Moravského zemského muzea v Brně, ale i v Městském muzeu v Kloboukách u Brna. Nalezené čepce, klobouky, živůtky, vesty, dlouhé kabáty, košile aj. umožnily stanovení správných střihů a materiálů, což by pouze z obrazových zdrojů šlo jen obtížně. Oděvní součásti, z nichž nejnáročnější byl dlouhý soukenný kabát, zhotovila a vyšila restaurátorka Yveta Petrásková, ženský čepec-krepinu vyrobila Ing. Hana Štouračová, mužské holínky a ženské střevíce ušil obuvník Vladimír Bábor a mužský klobouk-cylindr byl zakoupen ve společnosti Tonak. Všichni autoři prokázali nejen řemeslnou zručnost, ale i vytříbené estetické vnímání.
Obnovený kroj byl odborné a laické veřejnosti poprvé představen na 7. ročníku semináře „Rekonstrukce slavnostní formy kroje a možnosti jeho aplikace v praxi“, který MMG Hustopeče pořádá každoročně v listopadu. Výsledek se setkal výhradně s pozitivními ohlasy. Především pro etnografy je rekonstrukční krojová práce zprostředkovatelem praktických znalostí o kroji a experimentem odborného poznání.
Kroj hustopečských měšťanů byl umístěn do stálé expozice „Hustopečské trhy“ a stal se tak důležitou součástí prezentace historie zdejších německy mluvících obyvatel, k nimž patřila i Masarykova matka Terezie, narozená v Hustopečích dne 4. srpna 1813.

SN

Fotografie: Nina Veselá