Jubilejní fontána
a Ewa Ross Baczyńska
V roce 2023 si Hustopeče připomněly, že uplynulo 700 let od doby, kdy byly získány královnou Eliškou Rejčkou, která je následně věnovala klášteru Králové. Hustopeče byly před tímto aktem rozděleny do tří dílů, které Eliška Rejčka získala postupně. První díl obdržela jako dar od krále Jana Lucemburského, druhý díl zakoupila od Fricka z Egenberku a třetí díl od jeho bratra Viléma.
Zbraslavská kronika k 15. květnu 1323 zmiňuje, že Eliška uvedla řádové sestry (abatyši Kristinu a dvanáct jeptišek) do nově založeného kláštera na Starém Brně, jemuž o dva týdny později dne 1. června 1323 věnovala trhové vsi Měnín a Hustopeče s vesnicemi Starovicemi a Starovičkami.
Hustopeče se díky rozvinutému vinohradnictví staly klenotem klášterního panství a jejich 275leté soužití probíhalo v obapolné spokojenosti; klášter se staral i o duchovní blaho obyvatel a již od dubna 1324 měl patronátní právo nad zdejším kostelem sv. Václava. V roce 1480 pak starobrněnské cisterciačky založily v Hustopečích kostel sv. Ducha s přilehlým špitálem a chudobincem.
Řízení hustopečského majetku prováděl klášterní úředník-správce, který sídlil na předměstí Česká Ves. Hustopečskou rezidenci abatyší pak byl podle dochované ústní tradice dům U Synků – nynější sídlo Městského muzea a galerie Hustopeče.
Záměr vytvořit na nádvoří pravděpodobné rezidence cisterciaček v Hustopečích fontánu je už staršího data. Vycházel ze skutečnosti, že je zde k dispozici nevyužívaná studna a že v horkých letních měsících panují na uzavřeném zadlážděném dvoře podmínky, které neumožňují návštěvníkům delší pobyt. S blížícím se výročím svazku kláštera a Hustopečí se začala prosazovat vize, že by fontána mohla být jubilejní.
Pro pracovníky Městského muzea a galerie Hustopeče nastala fáze hledání vhodného autora, který by vytvořil nadčasové sochařské dílo, jež by vycházelo z historických souvislostí (královna, abatyše, cisterciácký řád…). Navíc měla mít fontána hydraulický systém, který by s vodním prvkem pracoval subtilně, protože úzká gotická parcela nádvoří neumožňuje rozstřikování silného proudu vody.
V říjnu 2021 byla oslovena vynikající polská sochařka Małgorzata Chodakowská, která realizovala už řadu fontán a je autorkou vítězného pomníku obětem bombardování Drážďan (socha Moře slz). M. Chodakowská si ponechala čas na rozmyšlenou, ale nakonec se rozhodla, že sochu „krolowej Ryksy Elžbiety“ nemůže realizovat z důvodu velkého množství rozpracovaných vlastních vizí a realizací a doporučila sochařku Ewu Ross Baczyńskou z polského města Zakopané, jejíž bratr Tomasz Ross, rovněž sochař, provozuje vlastní uměleckou slévárnu, v níž byla odlévána díla nejen Małgorzaty Chodakowské, ale i dalších významných polských sochařů (např. Barbary Falender, Bronisława Krzysztofa, Jacka Kicińského aj.).
Následovala domluva se sochařkou Ewou Ross Baczyńskou, které se myšlenka zhotovení jubilejní kašny pro Hustopeče velmi zalíbila a která přislíbila, že se pokusí vyhotovit a předložit její návrh. Aby se co lépe připravila, vykonala studijní cestu do Poznaně, tedy do rodiště Elišky Rejčky. V tamní katedrále svatých apoštolů Petra a Pavla se nachází pohřebiště prvních polských králů a jsou zde i hroby rodičů Elišky Rejčky: Přemysla II. Velkopolského a Rixy Švédské. I samotná Eliška žila z odkazu svého rodiště. Její zvláštní vztah k cisterciáckému řádu vycházel ze skutečnosti, že jako malé osiřelé dítě žila v cisterciáckém klášteře v Owinskách u Poznaně, jehož abatyší byla její teta Anna. A brněnský klášterní kostel, dnešní bazilika Nanebevzetí Panny Marie, byl jako v Poznani (i jinde v Polsku) postaven z režného zdiva.
Hustopečské muzeum poskytlo sochařce snímky nádvoří a rozvinula se intenzivní spolupráce. E. Ross Baczyńská se ve svém návrhu zaměřila na postavu královny a své představy průběžně konzultovala a zpřesňovala. K výraznější změně došlo jen v případě obličeje, jehož podobu vytvořila nakonec podle tváře své matky. Výsledek se dostavil 12. května 2023, kdy sochařka přijela do Hustopečí i se zmenšeným modelem královny. Ke své koncepci uvedla: „Královnu Elišku Rejčku představuji ve chvíli, kdy zalévá rozkvetlou královskou lilii. Toto gesto symbolizuje skutečnost, že byla starostlivou vládkyní, zakladatelkou a patronkou kultury. Vážila si dědictví, které jí bylo svěřeno. Navíc dobře zapadá do dvora, který svým tvarem a blízkostí středověké architektury připomíná panskou nebo klášterní zahradu. Přítomnost studně a stromů umocňuje tento dojem.
Eliška Rejčka má na sobě královské roucho a korunu, ale hlavu má zahalenou závojem, který odkazuje na mnišský oděv a připomíná její život v klášteře. Zpod šátku splývají bujné, vlnité vlasy, charakteristické pro dobová vyobrazení královny, zdůrazňující její výjimečnou ženskost a krásu.
Královna stojí volně v kontrapostu s mírně zakloněnou hlavou, díky čemuž se její silueta ladně klene do tvaru písmene S; šaty jsou uspořádány do bohatě zřasených záhybů. Pravou ruku, ve které drží džbán, zdobí dva prsteny, jeden s polskou orlicí ukazuje k rodu Piastovců, z něhož Eliška pocházela, druhý s lvem ke koruně české a ke dvěma manželům s titulaturou českých králů – k Václavu II. a k Rudolfu Habsburskému. Na prstu levé ruky, zvednutém k srdci, je další prsten, který odkazuje na její opravdovou a dlouholetou lásku k Jindřichu z Lipé.
Instalace vody je dvojí. První představuje proud vody vytékající ze džbánu drženého královnou, druhá vychází z lilií.
Vzhledem k intimitě a uzavřenosti nádvoří, kde má být socha instalována, bych ji umístila na úroveň terénu. Postava královny spolu s liliemi by byla umístěna do kruhového pole podobně jako studna v nádvoří… Díky tomuto řešení bude postava královny vepsána do prostoru přirozeným způsobem, přičemž kruh vytvoří odstup oddělující ji od návštěvníků.“
Vize Ewy Ross Baczyńské byla natolik přesvědčivá, že dne 30. 5. 2022 rozhodla Rada města Hustopeče o realizaci fontány. Poté byla připravena smlouva o dílo, která zahrnovala dvě fáze tvorby. První představovala zhotovení voskového modelu lilie a silikonové/sádrové formy pro bronzový odlitek postavy královny (do 31. března 2023). Druhou fází pak bylo zhotovení bronzového odlitku sochy (královny a lilie) v poměru 1:1 v termínu do 30. dubna 2023 a jeho přeprava do Hustopečí, k níž došlo 20. května 2023. Platba díla se uskutečnila ve dvou splátkách po 22 500 eurech.
Ve čtvrtek 1. června 2023, kdy uplynulo 700 let od věnování Hustopečí nově založenému klášteru Aula sanctae Mariae, byla fontána slavnostně odhalena. Autora Ewa Ross Baczyńská se ceremonie nemohla osobně zúčastnit a zaslala pozdrav tohoto znění: „Jsem poctěna a dojata, že jste mi svěřili úkol obnovit památku královny Elišky Rejčky. Práce na fontáně byla velkou osobní výzvou, snažila jsem ji udělat co nejlépe, dala jsem do toho všechny své schopnosti a srdce. Odlitek z bronzu vyrobil s veškerou řemeslnou dovedností můj bratr Tomasz Ross. Tvář královny vděčí za svou krásu a milost naší matce, která nedávno vážně onemocněla a potřebuje mou podporu, a proto dnes nemohu být s vámi. Kvetoucí lilie symbolizují posledních sedm století a poupata by měla být příslibem krásných staletí, která teprve přijdou... Přeji Vám, aby symbolická přítomnost Elišky Rejčky, vyjádřená tímto pomníkem ve městě, o které pečovala, přinesla Hustopečím rozkvět a jeho obyvatelům prosperitu.“
Následné obdivné reakce na fontánu, které se objevily na sociálních sítích a v tisku, okomentovala Ewa Ross Baczyńská takto: „Mám velkou radost z vřelého přijetí královny. Jsem velmi šťastná. Je to vyvrcholení našeho úsilí a potvrzení toho, že mnoho lidí pociťuje hlad po estetice založené na klasických hodnotách. To je velká úleva a naděje do budoucna!“
Stručné biografie sochařky a slévače díla
Sochařka a medailérka Ewa Ross-Baczyńska se narodila v roce 1970 Zakopaném, kde absolvovala i Státní střední uměleckou školu Antoniho Kenara. Poté pokračovala studiem sochařství na Akademii výtvarných umění ve Varšavě v ateliéru sochaře profesora Jana Kucze, které ukončila v roce 1995 s vyznamenáním.
E. Ross Baczyńská se specializuje na monumentální, komorní a portrétní sochařství a také na medailérství (především z bronzu). Je autorkou četných pamětních plaket a cen. Její medailérská díla lze nalézt v Muzeu mincí a medailí v Kremnici (Slovensko), v Muzeu medailérského umění ve Vratislavi, v Muzeu mědi v Lehnici, v Galerii současného sakrálního umění v Kielcích a mnoha soukromých sbírkách po celém světě. Její sochařská díla se nacházejí v řadě polských měst (Zakopané, Leśniów, Lodž, Bianca Tatrzańská).
Od roku 1997 vyučuje sochařství na Státní střední škole výtvarných umění v Zakopaném. Jako pedagog v minulosti působila i na Hudební akademii v Poznani (Katedra umělecké výroby houslí).
Spolu se svým bratrem, sochařem Tomaszem Rossem, je spoluautorkou dvou částí Růžencové cesty na Jasné Hoře v Čenstochové (realizace 2003–2005), kterou byli oba pověřeni převorem tamního paulánského kláštera Marianem Lubelskim.
V roce 2016 obdržela E. Ross Baczyńská čestné ocenění za zásluhy o polskou kulturu.
Tomasz Ross absolvoval rovněž Státní střední uměleckou školu Antoniho Kenara v Zakopaném (1986) a v letech 1986–1991 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění ve Varšavě, kterou absolvoval v ateliéru profesora Piotra Gawrona. Navrhl a zhotovil řadu soch, pamětních desek a medailí (např. „satirického chlapce“ Filipa podle malířské předlohy Zygmunda Januszewského v Lehnici, pomník doktora Andrzeja Chramce před budovou radnice v Zakopaném). V letech 1999–2001 byl organizátorem a komisařem Bienále pro studenty sochařských škol v Zakopaném.
Nejvýznamnějším dílem Tomasze Rossa je pět bronzových soch k bolestnému růženci a pět soch růžence světla, které zhotovil ve spolupráci se svou sestrou E. Ross Baczyńskou pro poutní náměstí na Jasné Hoře v Čenstochové.
Rozměry fontány
Bronzová socha královny měří 210 cm, výška lilií je 95 cm a průměr kruhu, do nějž je fontána instalována, je 200 cm. Podstavec královny je nepravidelný, tvoří ho prodloužené roucho. Kruhový podstavec pro lilii s nápisem MĚSTO HUSTOPEČE 1323–2023 má průměr 40 cm. Lilie se skládá ze tří stonků zakončených 2, 2, a 3 květy. Všechny květy jsou napojeny na jednu trysku.
Instalace díla
Autorkou architektonického řešení je Ing. arch. Helena Straková, stavební práce provedla firma Stavby Čukan, hydraulický systém fontány a jeho zprovoznění navrhl Svatopluk Cabal a firma Bytopgas, elektroinstalaci provedl Alois Jakeš a kovový rám kolem fontány vytvořil František Pechor.
