logo  

Informace
pro návštěvníky


Aktuální akce a výstavy

Muzeum a galerie

Odborná činnost

Výroční zprávy

Historie Hustopečí

Fotogalerie

Muzejní spolek

Sdružení Alfons

Fotoklub

Oděvní tvorba inspirovaná
lidovou kulturou


Deutsch

По-русски

English


fb
name

Aleš Janšta: Hledání

Výstava k životnímu jubileu Aleše Janšty (2007)

Na den sv. Václava se v letošním roce (2007) dožívá významného životního jubilea hustopečský malíř, výtvarník, restaurátor, muzejní pracovník, pedagog, organizátor, divadelník a v neposlední řadě čestný občan města - Aleš Janšta.
Narodil se 28. září 1927 v obci Zlatná na Ostrově (maďarsky Aranyos) v krajině rajské přírody Žitného ostrova, kde jej - obrazně řečeno - pokřtila řeka Dunaj. Tatínek Karel zde působil jako četník a maminka Jana, absolventka brněnské Vesny, vyučovala na zdejší škole ruční práce.
Krajina dětství byla Aleši Janštovi úžasnou učebnicí a prostředí vodního živlu obklopeného divokou vegetací a osídlenou množstvím ptactva a zvěře jej ovlivnilo na celý život.
Radostné dětství a citlivé vedení ze strany rodičů v něm vytvořilo základní vztah ke všemu živému a ten je veskrze pozitivní. Malá dědinka Zlatná mu poskytovala i bohatý „národopisný“ materiál, převládající skupinu obyvatel tvořili Maďaři, k tomu se družili Romové a Židé. Češi zde tvořili jen zcela marginální skupinku pozůstávající z četníků a financů.
Pokud tam věřící chtěli navštívit bohoslužbu, existovaly zde jen dvě možnosti: evangelická modlitebna nebo židovská synagoga, katolický kostel zde vůbec neexistoval.
V roce 1936 se tehdy 9letý Aleš odstěhoval s rodiči do Klobouk u Brna. Zde to zpočátku – jako absolvent slovenských škol – neměl jednoduché. Problémem byl především písemný projev v českém jazyce. Výsměch spolužáků mu byl dostatečnou vzpruhou k tomu, že se záhy naučil mluvit a psát spisovnou češtinou. Přesun na Moravu znamenal i konfrontaci s jinými skutečnostmi: nebyla to již krajina nespoutaných živlů, ale krajina, v níž byl každý kousek země - včetně lidí - kultivován po celé generace.
Okupace a následná válka poznamenaly všechny oblasti života a odrazily se mj. na drastickém omezení vzdělání a výběru povolání. Aleš Janšta se rozhodoval mezi profesí fotografa nebo malíře. Rozhodujícím momentem se stala skutečnost, že v blízkosti tehdejšího Janštova bydliště měl živnost starý malíř, absolvent tzv. vídeňské školy, který mu díky své erudici umožnil poznat řemeslo v celé jeho původní šíři. Nutno dodat, že A. Janšta měl k výtvarné činnosti všechny potřebné předpoklady: tedy především talent, píli, a jak sám říká:

„Tu nepochopitelnou potřebu pokreslit kdejaký kousek papíru a věnovat tomu všemu tolik času.“

Budoucího malíře výrazně ovlivnily i návštěvy u movitých a uměnímilovných příbuzných:

„Možnost vidět originály Špály, Janeweina, Lady i Váchala určitě nezůstaly bez vlivu. Trvalým průvodcem mi byli obdivovaní ilustrátoři Mánes a Kašpar, stejně jako knihy podněcující fantazii a myšlení.“

Po základní prezenční službě (1948-1950) nastoupil Aleš Janšta do Učňovské školy v Hustopečích (dnes SOU Hustopeče na Masarykově náměstí) jako mistr odborného výcviku a posléze jako učitel odborných a technických předmětů. V letech 1961-1969 působil jako vedoucí učiliště. Z tohoto postu jej smetl kritický postoj ke vstupu okupačních vojsk do tehdejšího „dubčekovského“ Československa a následná normalizace.
Nadále pak na SOU pracoval jako pedagog, a to až do odchodu do důchodu v roce 1990. Za 35 let práce v učňovském školství mu rukama prošlo 3 500 absolventů, z nichž mnozí byli v pozdějším životě velmi úspěšní.
A. Janšta k tomu dodává:

„Protože jsem s nimi byl v kontaktu i po jejich odchodu ze školy, dozvěděl jsem se, že se z nich vypracovali dva akademičtí malíři, desítky absolventů průmyslových škol, restaurátoři, grafici a odborníci v příbuzných specializacích.“

A. Janšta se však v Hustopečích zdaleka nevěnoval jen pedagogické činnosti. V prvé řadě je nutno zmínit jeho umělecké aktivity, na něž vzpomíná takto:

"V roce 1946 – brzy po skončení války se vytvořila skupina malířů-amatérů v Kloboukách. Za pomoci profesionálních výtvarníků z Brna se snažili ´vylepšit´ svoje kreslířské a malířské ambice. Těžištěm činnosti bylo kreslení podle modelů a malba v krajině. Jako lektoři se vystřídali malíři Banďouch, Kadula, Weinrauch. Pokračováním bylo členství v obdobně založené skupině v Hustopečích, která byla aktivní mezi 50.-60. lety. I mezi ně zajížděli brněnští výtvarníci jako prof. Myslivec, ak. malíř Najmr a další.
Na počátku 70. let se sešlo několik vyznavačů tohoto cechu sv. Lukáše a ustavili skupinu kolem prof. Jaroslava Bedřicha.
Náplní činnosti nebylo totiž společné malování, ale aktivní, samostatná tvorba s vzájemným hodnocením a každoroční prezentace výstavou. Při pravidelných schůzkách se rozebíraly poslední práce, techniky, pouštěly se diapozitivy a filmy o malířích. Na tyto schůzky, ale hlavně před výstavou byli zváni výtvarní teoretici jako dr. Brüstl, PhDr. A.B. Král a další.
Zásluhou výtvarné skupiny bylo, že rozšířila své aktivity i mimo město. V desítkách obcí i měst opakovaně poskytovali obyvatelům možnost vidět svoje okolí očima malířů. Výstavu v prodejně Čs. spisovatelů v Brně zahájil Jaroslav Tomeček a obohatili i přední brněnští herci. Ve spolupráci s J. Horákem, který se podílel na našich vernisážích úvodním slovem, jsme se pokusili zmapovat výtvarné dění regionu v minulosti…“

Největším přínosem sdružení hustopečských výtvarníků byla tradice výtvarných prezentací, která se od roku 1971 realizuje každým rokem (s výjimkou roku 1997) do dnešních dní. Od roku 1994 slouží k pořádání těchto výstav prostory galerie v renesančním domě U Synků. Vedle malířství bylo další láskou A. Janšty ochotnické divadlo:

„Na prkna mně hned v útlém věku přivedla matka - ochotnice a sokolka. Bylo to v Našich furiantech v houfu Fialových dětí. Pokračovalo to několika školními představeními, a pak již v souboru dospělých. Tyto první kroky byly v Kloboukách. Logické pokračování v hustopečském souboru nabídlo několik výrazných rolí: Těžká Barbora, Hrom do sudu, Slovanské nebe, Gorkého Poslední, Treperendy aj. Postupně se divadelní aktivity rozšířily o návrhy výprav a jejich realizaci u většiny inscenací. Po absolvování kurzu a školení přibylo i maskování herců, takže byl nejvyšší čas skončit. Mým asi posledním rozloučením s divadlem byl letošní návrh scény pro detektivní hru souboru v Boleradicích.“

Už od dětství provázel A. Janštu hluboký zájem o historii. Ten zúročil po odchodu do důchodu v roce 1990.
Tehdy začal na půdě hustopečské radnice třídit zbytky kdysi bohatého hustopečského archivu, které byly uloženy ve vyřazených skříních. S výsledky svého bádání seznamoval veřejnost prostřednictvím desítek článků uveřejněných především v Hustopečských listech, uspořádal chronologické soupisy hustopečských starostů, kněží, událostí… , mapoval a podílel se na označování hustopečských památek. Všechny tyto snahy vyústily v roce 1994 do otevření síně tradic v přízemí radnice, na níž v roce 1999 navázalo založení zdejšího muzea. Tato Janštova činnost osvětová šla ruku v ruce se spoluúčastní na organizování různých společenských aktivit, z nichž nejvýznamnější byly Burčákové slavnosti, které se časem staly největší akcí pořádanou městem Hustopeče.
Dnes už existuje i Burčáková unie, jejíž logo vytvořil právě A. Janšta: jedná se o smějící se koštýř se svatozáří z unijních hvězdiček. Při tomto bohatém výčtu není divu, že město Hustopeče ocenilo významnou a neúnavnou činnost Aleše Janšty a za kulturní a popularizační přínos mu v roce 1994 udělilo čestné občanství. Současná výstava Aleše Janšty, nazvaná HLEDÁNÍ, která bude ke zhlédnutí v Městském muzeum a galerii (Dům U Synků) ve dnech 7.9. - 30.9.2007, navazuje na autorovu bohatou výtvarnou i prezentační činnost. Většinu předešlých výstav pořádal A. Janšta ve skupinách, výjimečně ve dvojicích (s J. Bedřichem a s J. Havlíčkem). Jeho díla byla ke zhlédnutí nejen v Hustopečích, ale i v okolních obcích a městech (např. ve Valticích, v Lednici, Podivíně, Brně, Břeclavi, Mikulově, Dačicích…).
První „samostatná“ výstava se uskutečnila v Domě u Synků v roce 2002. Nebyla jen reflexí tvorby Aleše Janšty, ale i upomínkou (in memoriam) na mimořádnou uměleckou činnost jeho syna Pavla, nadaného řezbáře a restaurátora.
Současná výstava je soubornou výstavou obrazů a kreseb Aleše Janšty. Autor v ní skromně rekapituluje svou celoživotní cestu, své celoživotní hledání. Prezentované obrazy jsou spíše ojedinělým výběrem z archivovaných kreseb a studií, které byly vytvořeny v průběhu téměř šedesáti let a jsou tedy i určitým dokumentem o vývoji místa, času i autora. A. Janšta je tématicky sestavil do čtyř celků. První nese název „Krajinou s pamětí“ a zachycuje původní podobu meandrující Dyje, která hledá cestu lužními lesy, i drastickou likvidaci živé přírody ve prospěch vize o „moravském moři“. Druhý celek je zasvěcen Hustopečím, v nichž autor během svého života pobýval nejdéle, nese název „Proměny města“ a je věnován především zdejším zachovalým i neurvale zničeným památkám.
Třetí část zachycuje autorovy dojmy z různých cest po Československu a nese název „Ze všech koutů“. Čtvrtou část - „Putování s malováním“ - pak tvoří umělecky zpracované dojmy z cest do zahraničí.

 





Městské muzeum a galerie
Dukelské náměstí 23
693 01 Hustopeče
tel. muzeum:
519 413 849
tel. galerie:
519 412 254
tel. etnograf:
519 411 227
muzeum@hustopece.cz
galerie@hustopece.cz
sarka.prokesova@hustopece.cz


Městské muzeum a galerie
je organizační složkou
Města Hustopeče
www.hustopece.cz