76. výročí osvobození města
19.04.2021 (09:50)
76. výročí osvobození města Hustopečí a příběh průzkumníka
Za normálních okolností bychom si dne 16. dubna připomínali 76. výročí osvobození Hustopečí při pietním aktu na hřbitově Rudé armády, ale i letos jsme nuceni tuto přelomovou událost reflektovat mnohem komorněji.
Většina obyvatel Hustopečí je dobře obeznámena s historií konce nacistické nadvlády v našem městě, proto si jen v krátkosti připomeňme, že osvobození Hustopečí připadlo na pondělí 16. dubna 1945. Bitva o město začala v 9 hodin a do 13. hodiny Rudá armáda opanovala Hustopeče. Za rychlý průběh bojů mohou Hustopeče vděčit i ranní bitvě u Staroviček, kdy osádka tanku T-34 vedená tehdy 21letým poručíkem Ivanem Mirenkovem zlikvidovala pět německých tanků. Němci pak v obavě, že se dostanou do obklíčení, rychle ustoupili směrem na Velké Němčice...
Zatímco vloni jsme zmiňovali okolnosti vzniku hustopečského pohřebiště Rudé armády a osud jednoho z řadových vojáků (mladičkého Nikolaje Starostina), pohřbených ve zdejší mohyle, připomeňme si letos příběh statečného důstojníka, který patřil k těm šťastlivcům, kteří se dožili konce války…
ROZVĚDČÍK VIKTOR IVANOVIČ ŠABELNIK
Viktor I. Šabelnik se narodil 17. června 1924 v obci Sosnovka v Záporožské oblasti Ukrajiny.
Ve druhé světové válce bojoval už od svých 17 let, kdy se stal rozvědčíkem v partyzánském oddíle č. 234. Účastnil se útoků na německé posádky ve vesnicích Radivonovka a Veliká Ternovka. V říjnu se jeho skupina stala součástí Rudé armády, a Šabelnik pak bojoval na Jižní a Stalingradské frontě.
V únoru 1942 a v lednu 1943 byl těžce zraněn. Od července 1943 působil jako rozvědčík 103. jezdeckého pluku 20. kozácké jezdecké divize. Účastnil se brjanské a gomelsko-rečické operace a přispěl k debaklu kalinkovičsko-mozyrské akce protivníka. Za to byl vyznamenán řádem Vlastenecké války 1. stupně. V lednu 1944 byl znovu těžce raněn. Po vyléčení byl zařazen k 50. gardovém jezdeckému pluku 13. gardové jezdecké divize; tedy k Plijevově skupině v rámci 2. ukrajinském frontu. Účastnil se Budapešťské operace.
V období 27. března do 20. dubna 1945 bojoval v řadách vojsk nastupujících na osvobození Československa. Mimořádným způsobem se zasadil o osvobození města Nové Zámky, o překročení řeky Váh a o přerušení komunikace německých vojsk západně od Trnavy. Vyznamenal se i v bojích o Brodské a 9. dubna přeplavil jako první včele eskadronu řeku Moravu a dostal se do Lanžhota, kde se účastnil pouličních bojů.
Po osvobození Staroviček byl k ránu 16. dubna poslán jezdecký průzkum 13. gardové jezdecké divize směrem na Uherčice k zajištení přechodů přes řeku Svratku. Zde se s Šabelnikem setkal starovičský občan Kadrnka, jehož příběh byl kronikářsky zaznamenán:
V noci z 15. na 16. dubna obsadili Sověti Starovičky. Místní občan Kadrnka byl vyzván sovětským vojákem, aby ho následoval. Byl zaveden ke skupině důstojníků, kteří měli před sebou mapu. Zeptali se ho, zda zná zdejší krajinu? Musel jim na mapě ukázat, kde jsou Šakvice, Hustopeče a Uherčice. Sověti ho pak odvedli do meruňkového sadu, kde pobývala velká skupina kozáků. Jejich velitel se rozhodl, že Kadrnka s nimi pojede na průzkum k Uherčicím. V pět ráno byl dán rozkaz k pochodu. Kadrnka jel v čele skupiny 60-80 kozáků k šakvickému nádraží, kde se dostali pod německou palbu. Kozáci pobídli koně k trysku. Kadrnka se skupinkou 4 jezdců se dostal pod palbu kulometu na trati. Němci se vzdali. Pak přejeli silnici Šakvice–Hustopeče, kde se znovu dostali pod palbu kulometů. Postoupili dále k Popicím, kde se táhly ke Starovicím drátěné zátarasy; zde se znovu dostali pod palbu, tentokráte z děl. Skupina našla spásu v lese „Na Kolbách“. Zde velitel sledoval dalekohledem Uherčice. Kozáci přivedli tři německé vojáky, Kadrnka s nimi hovořil a dostal se do podezření, že je Němec. Složitě pak vysvětloval, že je Čechem, co pouze hovoří německy. V 15 hodin sovětská letadla bombardovala Uherčice. Potom následoval přímý útok kozáků na most, který ovšem prchající Němci stačili vyhodit do povětří. Občané vyšli po dobití obce z úkrytů a hostili své osvoboditele. Velitel kozáků ke Kadrnkovi prohodil: „Jiščo pajechaj s nami na Berlin!“ Pak se ale zasmál, poděkoval mu a dal mu propustku.
Teprve po třiceti letech se pan Kadrnka dozvěděl, že ten důstojník se jmenoval Šabelnik a že je „Hrdinou Sovětského svazu“
Po skončení války dokončil gardový poručík Viktor Ivanovič Šabelnik Frunzeho vojenskou akademii a v roce 1958 odešel do zálohy. Působil jako zástupce vedoucího Záporožského oblastního obchodního úřadu.
Zemřel 6. července 1995 a byl pochován na Kapusťjanském hřbitově v Záporoží, staletém centru neohrožených kozáků.