3. Presbytář

PRESBYTÁŘ (KNĚŽIŠTĚ)

Velká přestavba, k níž došlo na přelomu 15. a 16. století, se netýkala jen kaple. V letech 1512–1517 byl postaven nový presbytář s obdélným půdorysem, který svou neúměrnou rozlehlostí (délkou 17 metrů byl jen o málo menší než samotná loď-dvoulodí, kterou i převyšoval) působil dojmem vlastní samostatné svatyně. Presbytář byl zaklenut nádhernou síťovou klenbou, která byla nejcennějším stavebním prvkem kostela. Klenební žebra byla nepravidelná a vytvářela vzorec osmicípých hvězd. Ze žeber vystupovaly výčnělky představující holubice. Po pádu kostela byla tato klenba označována za unikát jagellonské gotiky řadící se svým významem hned za skvosty jako Vladislavský sál Pražského hradu a chrám svaté Barbory v Kutné Hoře.

Presbytář měl trojúhelníkový štít se dvěma štěrbinovými okénky. Byl osvětlen šesti dvojitými okny s kružbou s bohatým tvaroslovím (rybinové útvary, kružnice, kapkovité tvary s vtaženým nosem a trojlistem), která dosahovala až téměř ke klenbě.  Železná mříž jej rozdělovala na dvě části, z nichž jednu tvořilo vlastní kněžiště s hlavním a dvěma vedlejšími oltáři a druhou představoval dolejší prostor s kůrovými lavicemi a vchodem do patrové sakristie.

Nový presbytář znamenal také změnu vstupu do kostelní krypty, který byl nově zřízen na rozhraní mezi lodí a presbytářem.