11. Pád věže

Dne 26. února 1961 ve 3 hodiny 15 minut v noci se zřítila věž kostela a prolomila střechu a klenbu lodi.

Dobová svědectví:

Neubauerová Marie (Dukelské nám.)                                                                                                                         

Bylo krátce po půlnoci, najednou se začaly pohybovat stůl, sklenice a nábytek. vyšla jsem ven, venku byl klid.

Jana Ošťádalová (Dukelské nám.)

Před pádem věže jsem se probudila, Slyšela jsem venku vichřici, drnčelo zábradlí, postel odjela asi 1m z místa, nábytek se pohyboval, sklenice, náčiní drnčely a asi za 1 minutu nastal pád věže…

Městská kronika (kronikář Karel Novák)

V neděli 26. února 1961 ve 3 hodiny 15 minut bylo naše město postiženo těžkou ztrátou, neboť se zřítila kostelní věž římsko-katolického chrámu sv. Václava. Její trosky zničily zadní část chrámové lodě a rozbily i výkladní skříně obchodu s klenoty a Knihy. Domek trafiky, který stojí blíže ke kostelu kupodivu nebyl zasažen. Zůstala stát jen přední část lodi a presbytář s oltářem, sakristií a kaplí. Dvě kolemjdoucí osoby byly troskami lehce zraněny na rukou a ošetřeny v místním zdravotním středisku. Rachotem při zřícení, který připomínal průjezd tanků, byli probuzeni obyvatelé domů na náměstí, když však vyhlédli z oken, zpozorovali jen obrovské mračno prachu, které jak mlha zahalovalo prostor nad zřícenou věží. Obdobný dojem měl očitý svědek katastrofy, vedoucí Masny J. Němeček, který právě v tuto dobu šel po horním okraji náměstí. Veselá společnost, která se vracela z místní vinárny na Herbenově ulici a zpozorovala trosky, vzbudila faráře J. Válku a informovala jej o této události s připomínkou, aby zachránil kostelní zlato před případným uloupením. V 10 hodin dopoledne vstoupil farář a několik místních činovníků, všichni chráněni požárnickými přilbami, po žebříku do chrámu, složili kostelní zlato do dvou kufrů a odnesli je na faru.

Od časných ranních hodin se pak shromažďovali obyvatelé města kolem zbořeniště a s politováním prohlíželi trosky této vzácné stavební památky. I při této nenahraditelné škodě zjišťovali štěstí v neštěstí, že k zřícení nedošlo o několik hodin později, kdy by se kostel počal plniti věřícími před nedělními bohoslužbami. Během neděle a dalších dní proudili ke zbořeništi občané z okolních obcí, kam se zpráva o katastrofě rychle roznesla.

Z dopisu učitelky Vlasty Galouskové dceři Ivaně ze dne 27. 2. 1961

Milá Ivi,

…a v noci ve ¼ 4 hod. – to bys nevěřila – se zřítila věž hustopečského kostela. První to uslyšel ředitel Omasta ze zemědělské školy (pozn. dnes gymnázium), volal SNB.

Původně myslel, že jde o bombardování, zažil to za války a měl stejný dojem. Nás budila ráno pí. Studnická, já zase jsem pak budila Horáčkovy. Vraťka šel fotografovat. Je ti to hrozný pohled z našeho okna. Hustopeče vypadají jako ten zajíc, kterému honci uřezali uši – bídně Ta památná ěž, kterou jsme z našeho okna viděli důstojně čnít nad městečko, která sahala nad protější stráně s vinohrady, dodávala městečku opravdu mnoho výhledu. Víš, že pochází ze 12. století? V týdnu jsem stála před obchodním domem, viděla jsem, jak je prasklá a nakloněná. To už několik dní nešly hodiny a nezvonilo se, na věž se nesmělo a auta musela jezdit pomaleji, aby kostelem tak neotřásala. Nedávno tam jelo v noci přes 120 tanků a ty asi s věží zásadně pohnuly, protože odborníci předtím soudili, že oprava musí být provedena do 2 let, déle věž nevydrží. Stát na to dával 200 000 Kč, Hustopeče měly něco přidat a pořídit opravu té staré památnosti. Věž měřila 72 m, něco přes 50 m se jí zřítilo. Obrovské hodiny – skoro dvoumetrové – tam leží rozbité, ze zdiva zad kostela, kam toho část spadla, čouhají píšťaly varhan (a byly to velmi dobré varhany), tabule stojící vpravo před kostelem a hlásající, kde je obchodní dům Jednoty, to přežila, dokonce se o ni přehnul měděný plát střechy. Lipám před kostelem se nic nestalo, jen ohrada je pokřivená. Trafika pod kostelem obstála při bombardování kusy zdiva.

Stát se to o několik hodin později, když byl kostel naplněn lidmi, kteří jsou zvyklí tam chodit – představ si těch ztrát! Místo pod varhanami a před nimi je zasypané. Zůstal oltář a kousek před ním, tam prý stávaly děti a pak místo, kde stávaly lavice pro lidi.

Nevím, co s tím podniknou teď…

Farní kronika (děkan Jaroslav Válka): Nota tristissima

26. února 1961 v 3,15 hod. v noci se zřítila kostelní věž a zhroutila loď kostela a předsíň kaple a zničila všechno zařízení a inventář v lodi a předsíni.

O život nepřišel nikdo.

Věž byla prasklá a měla se opravovat. Kolem projíždějící těžká vozidla i tanky, a také seismický úkaz urychlily pád věže. Presbytář zůstal zachovalý, taky sakristie a kaple sv. Jana. Střecha nad kaplí a sakristií byla stržena. ONV Břeclav – komise výstavby nařídila zbořit všechno a srovnat se zemí. Podepsaný podal proti demoličnímu výměru odvolání k Okresnímu národnímu výboru Břeclav (komise výstavby) a ministerstvo školství a kultury v Praze.