10. Přestavby-směřování ke zkáze

 

SMĚŘOVÁNÍ KE ZKÁZE: OPRAVA VĚŽE V LETECH 1858–1859

 

V polovině 19. století se věž kostela sv. Václava v novém okresním městě (po roce 1848 bylo v Hustopečích zřízeno okresní hejtmanství) ocitla v havarijním stavu. V kronice se dočteme: „Již několik let se všeobecně vědělo, že horní část věže stojí nakloněna, avšak žádný tomu nevěnoval pozornost. Teprve v roce 1855 upozornil nějaký technik měšťany na hrozící nebezpečí zřícení věže. Byla proto povolána komise, která celou věž prohlédla a zjistila, že následkem špatné krytiny věže ze strany jihozápadní je celá dřevěná kostra kopule věže velmi poškozena, následkem čehož se horní lucerna vychyluje z vertikální osy téměř na tři střevíce a hrozí každou chvíli zřícením.“

Začalo se uvažovat o stavbě nové věže, ale tento záměr byl roku 1857 zamítnut a teprve po odvolání povolil v dubnu 1858 ministr kultu a vyučování Leo hrabě Thun-Hohenstein rekonstrukci věže podle předloženého plánu, a to buď v dřívější štíhlé formě, anebo se stlačenou kopulí.  Hustopečský obecní výbor se rozhodl pro druhou alternativu.  Stavební práce byly zahájeny v srpnu 1858 a již za rok byly práce na věži dokončeny. Výška věže se vystupňovala na povážlivých 74 metrů! Na věži bylo v té době zavěšeno šest zvonů. O skutečné kvalitě tehdejších oprav a úprav se dočteme v následujícím textu.

 

 

VĚŽ Z HIMBERGU

 

Celá stavba byla převzata a provedena tesařským mistrem Františkem Langem z Himbergu u Vídně proti kauci 1150 zl. pro nejnižší nabídku 9450 zl. Po skončení stavby dosáhla však celkové náklady včetně služeb potahů a pomocných prací 11489 zl. 51 kr., z čehož obec uhradila 1077,58 zl., zatímco většinu uhradil Náboženský fond.

Věž byla vyhotovena v Himbergu, odtud transportována železnicí až do stanice Zaječí, a poté povozy do Hustopečí.

Ve Vzpomínkovém listu se dočteme: „S vyzdíváním věže bylo započato 18. srpna, v den narozenin, a s jejím vztyčením 4. října, v den jmenin císaře Františka Josefa, a 14. října vlálo z vrcholu 5 praporů ujišťujících tisíce návštěvníků právě konaného svatohavelského trhu, že dřevěná kostra věže tu stojí dokončena.“

 

 

NOVOGOTICKÁ PŘESTAVBA KOSTELA 1902–1904

 

Dokumentace k poslední opravě a přestavbě kostela, která byla završena v roce 1904, pochází z pera dějepisce a tehdejšího ředitele hustopečské reálky Thomase Schüllera:

Již před několika lety zjištěno, že dřevěné zábradlí věžního ochozu pravděpodobně pod vlivem počasí úplně ztrouchnivělo. Vstup na ochoz se stal životu nebezpečným a byl proto zakázán. Aby se předešlo případnému neštěstí, následkem spadnutí zábradlí, což v důsledku častých bouřek ve zdejším kraji, bylo docela možné, byl prostor v přiměřené vzdálenosti uzavřen zábradlím, jehož překročení bylo zapovězeno.

V roce 1901 usneslo se obecní zastupitelstvo k řešení odstraněním ztrouchnivělého zábradlí a jeho nahrazení novým. Po živé debatě se rozhodla většina pro zřízení kamenného ochozu, bude-li přeložený plán doplněn zastřešením ochozu. Zastřešeným ochozem byl opatřen jiný taktéž předložený návrh, avšak konstrukce železné. Požadovanou úpravu se zavázal provést stavitel Richard Martin ze Zastávky.

Stavba ochozu byla na jaře a v létě 1902 jmenovaným stavitelem k plné spokojenosti provedena.

Po sundání ciferníku nad ochozem se při dostatku denního světla uvnitř věže naskytla divákům zničující podívaná. Již dříve se zjistilo, že jeden nebo dva dřevěné pilíře jsou poněkud narušeny. Nyní se ukázalo, že v roce 1859 provedené pokrytí kopule měděným plechem bylo provedeno úplně lehkomyslně, všem pravidlům techniky na posměch. Vniknutím dešťové vody byla dřevěná vazba na koncích, tudíž na nejdůležitějších místech narušena a shnilá, místy také poškozena hmyzem. Lze mluviti o štěstí, že tyto škody byly včas zjištěny. Bylo nebezpečí, že při prudší bouři obě lucerny budou shozeny. Kdo může následky takového spadnutí domyslet?

Kdo by mohl přijít na myšlenku, že by věž postavena před asi 43 lety mohla býti tak poškozena, že jednoduchá oprava již nepřicházela v úvahu?

Komise složená z odborníků konstatovala, že vrchní část věže, tudíž obě lucerny až k nově postavenému ochozu, budiž co nejdříve odbourána, aby se předešlo k případnému neštěstí.

Dne 27. 8. 1902 bylo pod řízením stavitele započato s bouračkou, která byla ukončena během měsíce září.

Obecní zastupitelstvo bylo svoláno na 29. března 1903 mělo rozhodnout o dvou návrzích. Jeden ve formě dosavadní věže (barok), druhý ve slohu gotickém. Zastupitelstvo schválilo takřka jednomyslně návrh druhý, jen s úpravou, aby místo zinkového plechu byly použito plechu měděného.

V tomtéž zasedání bylo zároveň usnesena důkladná oprava, popřípadě zhotovení nově střechy kostela s požitím moravské břidlice.

Po šetření bylo zjištěno, že nutno pořídit celou novou vazbu. Místo břidlice mělo být použito glazovaných tašek, pokud cenový rozdíl nebude příliš značný.

Celkové náklady byly rozpočteny na 40 800 Korun, z toho třetinu měl hradit Náboženský fond.

Se stavbou mohlo být pokračováno teprve 6. července 1904 takřka po dvouletém přerušení, protože schválení stavebního plánu a souhlas k přispění z Náboženského fondu bylo z c. k. ministerstva doručeno teprve v červnu t.r. Výška věže zůstala tatáž až na 1 m rozdíl.

Stavba věže rychle pokračovala, takže věžní koule byla nasazena již 11. srpna 1904.

 

V rámci poslední úpravy věže, která byla pokryta těžkými měděnými pláty a opatřena kamenným ochozem, došlo i na další úpravy, které měly harmonicky propojit všechny části kostela. Boční opěrný pilíř lodi byl rozestavěn na venkovní vstup na kruchtu.

Do předního štítu bylo zabudováno novorománské kruhové okno. Došlo k pokrytí střechy glazovanými pálenými taškami z lichtenštejnské továrny v Poštorné. Radikálních úprav doznal i interiér kostela… 

Přestavba si vyžádala 65 000 korun a nepočítala s tím, že silniční provoz v bezprostřední blízkosti kostela bude narůstat do tehdy nepředstavitelných rozměrů (viz příloha).

 

 

ZVONY

 

Dne 25. 4. 1917 byly k válečným účelům sneseny zvony z věže kostela. Z původních šesti zůstal pouze zvon „Median“ (z roku 1501) a umíráček. Na výzvu veřejnosti uspořádal dr. Karel Večeřa a kooperátor Jan Schneider sbírky. Kromě příspěvků místních obyvatel a nadace Terézie Tchomosové (roz. Dikové) z Atén přispěl i prezident T. G. Masaryk a jeho dcery – Olga a Alice.

 

Roku 1921 instalován nový sanktusový zvon.

 

Dne 25. 3. 1926 byly svěceny tři nové zvony (Urbanus, Venceslaus, Theresia) ze zvonárny Ad. Hillera v Brně (hmotnost 1560 kg, 419 kg, 183 kg).

 

V roce 1942 došlo k rekvizicím zvonů znovu. Ve prospěch Třetí řiše byly odvezeny zvony z roku 1926 a 6 menších zvonů o hmotnosti 142 kg , 92 kg, 70 kg, 60 kg, 53 kg a 40 kg.

Při rekvizici došlo i na zvon z kaple sv. Rocha a zvon z evangelického kostela.

 

 

VÁLKA A POVÁLEČNÝ VÝVOJ

 

V rámci osvobozovacích bojů 16. dubna 1945 bylo v Hustopečích z tehdejších 786 domů zničeno 30 budov, těžce poškozeno bylo 69 budov, lehce bylo poškozeno 174 budov. Loď kostela byla poškozena střelbou.

Trhliny ve zdivu věže jsou popisovány už před rokem 1947 jako dost velké, vyžadující zacelení.

 

30. 6. 1948

Řimskokatolický farní úřad Hustopeče u Brna oznamuje, že pro značnou zchátralost hustopečského kostela bylo nutno přikročit k jeho opravě, aby se škody nezvyšovaly.

Opraven interiér kostela v ceně 381 939 Kčs a zařízení (křtitelnice, křížová cesta, kříže u vchodu, svícny) v hodnotě 36 300 Kčs.

 

1950

Nová zpovědnice v hodnotě 35 000 korun.

 

1951

Zavěšen zvonek na sanktusovou vížku (po válce byl nalezen uskladněn v Mikulově). Zároveň opraven zvon z roku 1501.

 

1952

Do kostela byl převezeny a instalovány varhany rozebrané v ženském klášteře v Rajhradě. To si vyžádalo doplnění kamenné balustrády. Varhany byly posvěceny v roce 1953.

 

1953

Prof. Ing. Dr. O. Gartner a Doc. Ing. Dr. Štěpán Šváb – Vysoká škola stavitelství, Brno (posudek ke stavu věže z 10. prosince 1953):                                                                                                                                                                                                                                                                                          

Příčina trhlin ve zdivu není shledána v nestabilním podloží (naopak jilnatohlinitá zemina je velmi stabilní).

Příčina poruch ve zdivu věže je v maltě lomového zdiva, které značným stářím ztrácí na své pevnosti a soudržnosti, hlavně pak na své pevnosti v tahu, takže se ve zdivu projevují typické znaky poruchy přetížením zdiva.

Pro zabezpečení této památné stavby doporučujeme proto, aby byla tato svázána ocelovými táhly nebo železobetonovými věnci v těch místech, kde se šířka trhlin projevuje v míře největší.

Stav základového zdiva je takový, že se zde nejeví nutnost zabezpečovacích prací.

 

1957

Uskutečnila se návštěva kampanologa Dobrodinského ze Státní památkové správy, který měl posoudit stav zvonu z roku 1501 ohledně možné instalace elektrického zvonícího stroje. Dobrodinský ve svém posudku mj. uvedl: „Ke stavu věže, která má velmi značné trhliny ve zdivu skoro po celé své výšce, k tomuto stavu pravděpodobně velmi přispěla skutečnost, že střední největší průvlakový trám byl zazděn dosti hluboko do stěny věže z obou stran, a tím se muselo asi zdivo rozrušit. Bylo by tedy velmi prospěšné uvolnění zvonové stolice od zdiva a zjištění, zda dnes ještě je pukání věže v pohybu.“

1959

Jednání (1. 8. 1959) zástupců farního úřadu se zástupci města (MNV), Památkového ústavu (KPS Brno), OSP Hustopeče a ONV Hustopeče:

Kamenné vřetenové schodiště vedoucí do věže kostela vykazuje značné konstrukční závady, jednotlivé stupně jsou od sebe značně rozestouplé, v některých místech prasklé, takže hrozí bezprostředně uvolnění jednotlivých stupňů schodiště. Bylo by nutno z tohoto důvodu schodiště uzavřít, je však nutné, aby bylo v provozu (zvonění a hodiny).

Samotná věž kostela vykazuje po celém svém obvodě a takřka v každém poschodí trhliny, které způsobují zvětrání omítky a malty kamenného zdiva, tato vypadává a poškozuje krytinu s ucpáním okapových rour.

Ve spodní části obvodového zdiva je patrná vzlínavost dešťové vody. Při venkovních úpravách nutno porto již pamatovati na odvedení vody do kanalizace, provést odizolování po odkopu přilehlé zeminy.

Předpokládaný finanční náklad na generální opravy se odhaduje na 250–300 000 Kčs. Jelikož nebude možné realizovat uvedenou částku v jednom roce, doporučuje se provésti jako nejnutnější zajištění – svázání ocelovým táhly nebo železobetonovými věnci. Tyto práce si vyžádají cca 150 000 Kčs.

 

1960

Odbor školství a kultury – církevní referát – rady KNV oznámil Kapitulní konsistoři brněnské, že oprava kostelní věže v Hustopečích byla zařazena do plánu oprav na rok 1960 celkovým nákladem 150 000 Kčs.

 

25. ledna 1961

Komisionální šetření nařízené odborem výstavby a vodního hospodářství ONV Břeclav za účelem zjištění podmínek pro provedení zajišťovacích prací na věži farního kostela v Hustopečích:

Ihned odstaviti stroj hodin z veškerého provozu na dobu, než bude porušené zdivo zajištěno.

Krajský projektový ústav Brno v současné době pracuje již na projektu zajištění věže a vzhledem k tomu, že zajišťovací práce budou velmi obtížné, je potřeba už v tomto stadiu projektu bezpodmínečná spolupráce se závodem, který budu zabezpečovací práce prováděti. S ohledem na nebezpečí z prodlení, nutno tuto spolupráci dohodnouti bezodkladně s Okresním stavebním podnikem v Břeclavi a v případě, že OSP nebude schopen pro obtížnost prací tuto akci zajistiti, bude nutno práci zajišťovati u jiného závodu, nejlépe u družstva Stavba v Židenicích. Zajistí odbor školství a kultury ve spolupráci s odborem výstavby za vydatné pomoci KPS v Brně.

Okresní oddělení Ministerstva vnitra oddělení VB dopravní insp. spolu s odborem dopravy ONV v Břeclavi při opravě věže v Hustopečích zajistí průjezd na vozovce I. tř. č. 2 tak, aby rychlost motorových vozidel, zejména vozidel těžkých, byla přiměřená. Za tím účelem budou instalovány značky snižující rychlost v úseku ulic Smetanova – Husova, tj. přes náměstí a sice 20 km v hodině. Uvedené dopravní značky budou instalovány do tří dnů a budou v platností po celou dobu opravy věže.